Jan Budař
Inteview
Váš hrdina Hruškovič hrá vo filme na klávesové nástroje. Vieme o Vás, že ste
nielen herec, ale aj hudobník. Aký bol alebo je váš vzťah a názor na muziku,
ktorú ste hrali vo filme?
Bavilo mě to, ty písničky mají svou neopakovatelnou atmosféru.
Pišťankova novela nebola ešte publikovaná do češtiny, takže predpokladáme, že
ste ju nepoznali, keď vám ponúkli rolu? Čo rozhodlo o tom, že ste úlohu prijali?
Pro mě byl hlavním důvodem režisér Juraj Nvota. Viděl jsem jeho předchozí film
Kruté radosti a ten se mi moc líbil a hlavně jak jsem Juraje poznal před tím,
věděl jsem, že je to velmi milý a vlídný člověk a že se nemusím ničeho bát. A
když jsem si pak ještě přečetl ten zajímavý příběh od pana Pišťanka, neváhal
jsem ani chvíli a nabídku jsem přijal.
Postava, ktorú predstavujete vo filme nie je práve sympaťák a nevieme o tom,
že by ste hrávali v zábavových kapelách na svadbách, či po baroch. Čo Vám
najviac pomohlo formovať postavu Hruškoviča?
Já jsem v této roli mohl mít takový pěkný účes a kotlety k tomu a to mi hodně
pomohlo, protože jsem si rázem připadal jako někdo úplně jiný a to mě vždy velmi
baví. A pak taky to oblečení z té doby a nábytek a rekvizity. Před tím jsem moc
nehrál ve filmech z jiné doby než současné a tak jsem se tím nechal unášet, jak
všechno bylo jiné a přesto stejné. Jako ta doba sama. Studené sedmdesáté roky.
Nakrúcali ste už s mnohými režisérmi predovšetkým v Čechách. Ako sa Vám
pracovalo s Jurajom Nvotom? Vidíte nejaký podstatný problém medzi nakrúcaním na
Slovensku a v rodnej krajine?
S Jurajem to byla krásná práce. Jediný rozdíl je snad v tom, že na Slovensku
bohužel nevzniká mnoho filmů a že slovenští diváci nejsou moc zvyklí chodit na
svoje filmy a to je velká škoda.
V príbehu ste partnerom trom veľmi talentovaným a populárným slovenským
herečkám Táni Pauhofovej, Dorotou Notovej a Petrou Polnišovej? Akými boli
hereckými partnerkami?
Talentovanými, krásnými, milými a někdy rozverně laškovnými.
Vo filme hovoríte i spievate po slovensky. Vaša slovenčina sa nám veľmi
pozdáva. Akoby ste sa narodili na Záhori, tak ako Hruškovič. Mali ste nejaký
problém s dialógmi scenára ? Je pre Vás zložité hovorit po slovensky alebo
porozumieť slovenčine ?
Tak to mě velmi těší, že se vám moje slovenština pozdává. Bál jsem se, aby
nepůsobila směšně a tak jsem se snažil mluvit slovensky pořád i mimo natáčení,
abych trénoval přízkuv a velmi mě to bavilo, protože slovenština je krásný jazyk.
Mám ji moc rád pro její měkkost, kterou náš jazyk nemá. A slovensky rozumím bez
problému, protože jsem se narodil v Československu a je mi hodně líto, že dnešní
děti už slovensky skoro nerozumí. To je velká škoda.
Kedy vám bolo na pľaci najťažšie?
Na celé natáčení vzpomínám moc rád, sešel jsem se při něm se spoustou milých,
talentovaných a zábavných lidí a pevně věřím, že se ten film bude divákům líbit
a oblíbí si ho a budou na něho pyšní, že vznikl na Slovensku, protože já jsem na
to pyšný, že jsem tam mohl pracovat a děkuji za to.